sobota 23. dubna 2016

Z jiného úhlu pohledu

Představte si….



…..že ležíte o samotě v tmavé místnosti, bez možnosti pohybu, jste odkázaní na pomoc druhých, nemůžete se sami nakrmit ani dojít na toaletu.
Je vám možná zima, možná máte žízeň nebo hlad, ležíte v mokru nebo je cítíte smutek a rádi byste s někým promluvili nebo někoho objali.
Možná jste se probudili, ze špatného snu.
Nemůžete mluvit, jediný zvuk, který vydáte je křik a pláč.

Myslíte si, že popisuji situaci z léčebny dlouhodobě nemocných?
Tak pojďme dál.

Za dveřmi vidíte pohyb osob, dohadují se:
„Ne ještě ho chvilku nech, třeba usne“
„To zvládne“
„Musí se naučit spát o samotě“
„Nechoď tam, nebo ho rozmazlíš, zvykne si na to!“

„Aha, asi mě tady nechají“, říkáte si. Zkoušíte to znovu a znovu, popadá Vás panika, srdce buší a špatně se Vám dýchá, jsou přeci jen tak kousek, stačilo by otevřít dveře a nakouknout….
Usínáte vyčerpáním a zdáli jen slyšíte: „Už nekřičí, vidíš, je v pohodě, jen to zkoušel“.
Ráno se probudíte s divnou pachutí na jazyku, víte, že se něco stalo, ale okolí se usmívá a pokyvuje na Vás hlavou, jak jste šikovní.

Ano popisuji situaci z dětských pokojíčků.

Hlavou Vám běží: provedli mi něco nehezkého, ale musí mě mít rádi, možná je chyba ve mně.
Radši příště nebudu křičet nebo se na mě budou zlobit.
A tak se ten prožitek ve vás ukládá a dlouho může spát, dokud ho něco nevynese na povrch.

Možná je něco takového ukryté i ve Vašem podvědomí, možná vás učili, že jedině tak je to správně, dítě má spát samo ve své postýlce a od určitého věku nemá nárok se v noci budit.

Nikdy prosím nenechávejte plakat své miminko o samotě.

Miminko, které je odtržené od maminky pociťuje masivní úzkost, téměř jako by se setkalo se smrtí, jelikož je na ní zcela závislé a bez ní by opravdu zemřelo. 
Tato úzkost se zapíše do jeho limbického systému a bude ho provázet celý život.
Ovlivní jeho výběr partnerů, tendenci k závislostem, schopnost čelit nepříjemným věcem a celkové sebevědomí.



Věděli jste že…..?

-          Pro miminka je pláč formou komunikace? Nechtějí Vás manipulovat ani vyvolat nepříjemné pocity
-          Pokud ve Vás pláč miminka vyvolává paniku, možná si rozpomínáte na vaše rané dětství
-          Pláč je pro miminka formou vypořádání se se stresem
-          Po nepříjemném zážitku miminka v slzách vyplavují stresový hormon, který můžeme detekovat i několik dní poté

-          Malé děti se v noci budí a je to zcela přirozené a v určitých případech dokonce žádoucí. Kontakt, mazlení a společné spaní vaše dítě nerozmazlí, naopak jsou důležité pro jeho fyzické zdraví a prospívání


Nedělejme našim dětem nic, co by se nám samotným nelíbilo, milujme je, tak jak oni milují nás.







40 komentářů:

  1. To je ale kravina. Jak to vůbec můžete publikovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za anonymní reakci.
      vzhledem k tomu, že fungování dětských emocí, vlivu stresu na nervovou soustavu a vlivu raného dětství na naši psychiku už delší dobu studuji, tak si za vším co píšu stojím. Dítě ponechané o samotě a plačící cítí velkou úzkost. Hezký den

      Vymazat
    2. Článek je hezký a děkuji za něj!
      Nechápu, že někdo nechá dítě vyplakat, vždyť to dítě je na nás závislé a jsme pro něj jedinou jistotou...
      Z anonyma si nic nedělejte, takový nesmyslný výkřik..

      Vymazat
    3. Žádná kravina to není, ale naprosto přirozena věc. Sama jsem si tím jako dítě prošla a teď se z toho léčím ještě v šestadvaceti letech. Jsem ráda, že mám dětství za sebou a spoustu problémů jsem již překonala ☺

      Vymazat
    4. Moc pekne,jsem starsi generace,drive byla vychova uplne jina,miminko se dalo do kosiku,kolebky nebo postýlky a uz od prichodu z porodnce bylo osamoceno,dnesni maminky mají miminko od zacatku u sebe po celou noc,dite je v klidu a je spokojene,myslim,ze je to tak zpravne.

      Vymazat
  2. Moc hezky napsané, též nechápu jak někdo může používat tuto formu..že se vybrečí...málá s námi spí v jedné posteli..postýlku jsme doma měli jen na okrasu..vůbec toho nelituju..ted už jí budou tři roky a jsou to mé nejkrásnější roky...odmalička se sní mazlíme, a nemám ráda když jí slyšim brečet..natož jí nechat brečet umyslně..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nemáte žádný sex asi��

      Vymazat
    2. Proč omezovat svoji fantazii a kvůli tomu posílat dítě samotné do svého pokojíčku a postele :-) S dětmi Vám vzroste kreativita ve všech oblastech.

      Vymazat
    3. Co má společného sex a noční spánek? Jedná se přece o dvě naprosto odlišné věci.

      Vymazat
    4. Sex se dá provozovat i v jiných místnostech ��

      Vymazat
    5. mé dvě děti s námi spí v posteli a nemám žádný nedostatek sexu. Souložit v posteli může každý.... blb. Ale vymýšlet něco pěkného je jistotou, že tomu druhému na nás opravdu záleží, že se jen nepřevalí v posteli... A navíc naše děcka spí tak tvrdě, že jim ani ten sex nevadí :-P

      Vymazat
  3. Úžasně napsané, povinně by měli číst všichni co pracují s dětmi a starými či nemocnými osobami ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvěle napsané.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, jestli existuje nejaka kniha o odloučení ditete od matky napsána lékařem. A zároveň bych mela ještě jeden dotaz. Když jsme byli unavení tak jsme syna nechali vyplakat, ale byli jsme tam s nim. Před večerním usínáním asi 3x a pres den na usínání i víckrát. Ale to plakal jen chvilku. Mohlo to na nem zanechat hodně negativní vliv. Dodnes me to moc mrzí, že jsem byla tak slaba :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodne mate vy vetsi trauma z clanku nez vas syn z chvilky place.nebojte, nic se mu nestalo :-) deti se nemaji nechat vyplakat, ale rodice jsou take jen lide.a kdyz mate vic deti, tak neni zbyti a vzdy nekdo musi pockat.naopak mam zkusenost u kamaradu, kdy synka nenechali ani zaplakat, hned ho konejsili a celkem si nabehli.vse je potreba s mirou.

      Vymazat
    2. Hezký den, knih ve kterých je zmiňována separace je více, doporučuji např. psychiatra Chamberlaina a Alethu Solterovou. Co se týče pláče miminka, děti pláčou, je to jejich forma komunikace, kterou není dobré potlačovat. Je to normální uvolnění emocí. Důležité je, aby miminko vědělo, že ho někdo vnímá. Pokud jste tam byla s ním, vnímal vás. Ideální je přitom dítě mít v náručí nebo mu dát najevo, že ho vnímáte. Nedělejte si výčitky. Pokud Vás to trápí hodně, tak se dítěti omluvte :-)

      Vymazat
    3. Nemyslím si, že stress je škodlivý jak se všude a zde píše. Řada lidí co prošli koncentračním táborem žije dodnes. To je dle mého názoru jeden z důkazů že pokud nechám člověka chvíli bez jídla, společnosti, ve výkalech atd. Tak ho vlastně zocelim. A tím mu dopřeji delší život. Naopak kdo se má odmalička jako v bavlnce a každé jeho uprdnuti někdo řeší umírá dřív a hůř protože zjistí že po smrti rodičů už téměř nikoho nemá kdo by se o něj staral.

      Vymazat
    4. Anonymní 27. ledna 2017 15:48
      A znáte osobně, některé ty lidi, co si prošli nějakou takovou hrůzou? Často maj problémy s uplně obyčejnýma věcma o kterých jiný člověk vubec neuvažuje, že by mohl být problém. Takhle se to říct fakt nedá.
      Jasně, něco zocelí, ale něco pak ubíjí do konce života.

      Ale chápu na co narážíte. Na ty dnešní spratky co jim rodiče utíraj zadek do třiceti a pak se musej osamostatnit a nechápou. Ale to bych řekla, že je trošku o něčem jiném než je tenhle článek.

      Vymazat
    5. Ad.Anonymní: Ano,někteří lidé chtějí mít dítě zocelené a bojí se jeho emocí. Víte, co těm zoceleným doutná pod povrchem, co se jim vrací ve snech, co ze sebe nedokáží dostat? Jak se jejich strachy podvědomě přenáší na další generaci? Život není jen o délce, ale také o kvalitě a naplnění. Když dítěti dáte dobré základy, pocit bezpečí, odejde samo až nastane čas objevovat svět a zocelovat se. Ti co zůstávají u rodičů, jsou často ti s poničeným sebevědomím. Ono to je naopak, než se zdá. Vy byste svým dětem chtě/a dopřát pobyt v koncentračním táboře, zocelenost a dlouhý život?

      Vymazat
    6. Ad. Anonymní 2: stres,na který můžete reagovat bojem nebo útěkem může být stimulační, pokud se stresem ale bojovat nemůžete, dostanete se do fáze útlumu, rezignace a bezmoci. A děti bojovat ani utíkat nemohou. Mohou jen plakat a doufat, že je někdo vyslyší. V jednom s Vámi ale můžu souhlasit, děti jsou svým způsobem odolné a zvládnou být chvíli v nepohodlí, důležitá je pro ně ale podpora rodičů a láska. Zvládnou život bez supermoderních věcí, hraček a přístrojů, bez starostlivých lidí, aby ale zhynuly. Do určité fáze jsou na nás velmi závislé a v tomto raném období se zároveň se formuje jejich osobnost.To, že do 3 let dítě "nemá rozum" je přetrvávající pověra. Děti vše vnímají a nasávají jako houby.

      Vymazat
    7. Jasně, stres není škodlivý, naopak lidi ho potřebují :-D pak budou zdraví a všech těch alergií a rakovin ubude...
      Vážený pane, kolik lidí to zocelení ale přežilo? Dost možná to bylo těch 20% vitálních, kteří by se dožili vysokého věku tak jako tak.
      A být tvrďák taky může být o tom, že jste prostě bez citů. A život bez emocí a k tomu dlouhý život... To si děláte asi srandu. To bude to Wildovské "žít" vs. "existovat"

      Vymazat
  6. Leni,moc pekne jsi to napsala. Jitka

    OdpovědětVymazat
  7. To je fakt blbost...pak jsou z nich rozmazleni spratci...skákat jak děcko píská to fakt ne

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozmazlené dítě nevznikne mazlením a naplněním jeh základních potřeb, ale tím, že jeho potřeby nejsou vyslyšené, děti potom vyžadují více pozornosti a hledají si spouštěče a záminky, aby upoutali pozornost a tím získali lásku. Většina tzv. rozmazlených dětí mají nenaplněné potřeby lásky, které jim rodiče nahrazují drahými dárky. Společné spaní žádné dítě nerozmazlilo.

      Vymazat
    2. Lidi si občas pletou rozmazlování a tenhle kontakt s malým dítětem.
      Jsou to fakt rozdílné věci.

      Vymazat
    3. Myslíte si, že rozmazlený spratek vznikne z toho, že třeba necháte 4měsíční miminko vyplakat do usnutí? Ono totiž jen neplače, ono úplně žalostně trpí. Uplakanýma očenkama prosí ty které nejvíc miluje, aby za ním přišli. Přijde mi to jako týrání tohle přání vědomně nevyslyšet a vykašlat se na něj pro vlastní pohodlnost.
      Syn bohužel taky občas zůstane v postýlce spinkat a my jsme třeba dole v přízemí v kuchyni a ne vždy ho okamžitě uslyšíme. V ten okamžik, kdy se k němu vracím jak hrozně pláče mi úplně trhá srdce a nechám ho vychovat dokud není zcela vpořádku. Mluvím na něj, že jsem byla jenom chvilku pryč, že bych ho sama nikde nenechala. Že se k němu vždy vrátím. Ikdyž je to maličký prcek, jako by mi rozuměl, uklidňuje se a může znovu hezky usnout.

      Vymazat
  8. Dokonalý článek <3 A je velice smutné, když si člověk uvědomí, že takto se ale mnoho lidí ke svým dětem chová :(

    OdpovědětVymazat
  9. moc hezký článek, jako prvorodička jsem nejdřív věřila, že se má dítě nechat uřvat, ale rvalo mi to srdce.... Pak jsem si někde přečetla, že v Indii spí děti s rodiči i do 7 až 8 let, pak si samy řeknou, že už chtějí vlastí postel. Vyzkoušela jsem to a ejhle, syn se přestal v noci budit, ubylo pláče a zdá se, že je vše v pohodě. Moc o tom nemluvím, protože sousedky soudí, že se tak dítě rozmazluje. Podle mě ne, naopak, všichni jsme tak nějak spokojenější:).

    OdpovědětVymazat
  10. Mám kamarádku, žijící ve Vídni. Manžel právník, ona sama také pracující. Jejich syn s nimi spi v posteli od miminka do ted(!) a to pěkně Prosím chodi do třetí třídy. Nikdy v živote jsem neviděla (at mi moje sestra promine) vychovanejsi, milejší a poslusnejsi dite než je onen chlapec! Takový dite by chtěla každa z nás. Ve škole premiant, doma anděl. Rozumný, poslouchá, vnímá, nemrci.....nechápu a jen závidím.
    Naopak jina kamarádka-dum jako hrad, jedina dcera dva pokojíčky, všechno nac si vzpomene. A když nedostane, do rodiču, kromě mega scény, i kope!!!
    Radka
    Takže tim, ze s vami spi dite v posteli, jistě rozmazleny nebude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky tomu že malý 5m s námi spí v posteli tak všichni co ho vidí nedokáží pochopit že je to pořád nasmátý Smíšek. Pobrekne si jen když má hlad a jinak se pořád směje.

      Vymazat
  11. Musim říct, že už jsem četla podobný článek a souhlasím a taky jsem nikdy nenechala dobrovolně malou brečet, ale taky musím přiznat, že v 11-ti měs jsme se zkusili odstěhovat z pokojíku a najednou místo buzení 7x za noc se vzbudila jednou nebo vůbec. Asi jsme jí budili, jak jsme se vrteli, ale svou postel tam mám a když chce spím u ní:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za tento nádherný článek. Kéž by si ho přečetly maminky, které trápí uplakané děti. Stačilo by se jen trošku snažit děťátkům porozumět a hned by to bylo veselejší. S každým Vaším písmenkem naprosto souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  13. Krasny članek mam 5ti měsíční dcerku a spi s nami take v posteli i presto ze v postylce take spinka bez problemu ale mam ji u sebe uz kvuli tomu ze tak slysim jak dycha a jsem klidnejsi kdyz spi v postylce tak se stale budim a chodim se na ni divat jestli je vse v poradku

    OdpovědětVymazat
  14. Suhlasim a to som pred 10 mesiacmi necitala tento clanok ked som zacala spavat v posteli s nasim dietatom- vela veci sa tym vyriesilo a uplne suhlasim s hore uvedenym... ti co tvrdia ine nie su dostatocne empaticki a nemaju predstavivost aby pochopili, sme zbytocne tvrdi na male miminka len z dovodu nasej pohodlnosti a prakticnosti.. cas ukaze

    OdpovědětVymazat
  15. Pěkně napsané. Mohu to potvrdit z vlastní vícenásobné zkušenosti s přijatými dětmi (5 novorozenců v PPPD).
    Děkuji autorce!

    OdpovědětVymazat
  16. Moc dobře napsaný článek. Když si vzpomenu na začátky se svými dvojčátky, bylo to celkem děsivé. byla jsem tak emočně nestabilní, zmatená, všichni mi chtěli radit a neměla jsem na nás ani chvilku času, který by byl jenom náš. Okolí nás nutilo nechat je vyplakávat, ale já jsem to prostě nedokázala. Jsem zvyklá na ně reagovat.

    OdpovědětVymazat
  17. Tyjo, to co si napsala mi připomělo profesora Matějčka. Je to hrozně dobrý.

    OdpovědětVymazat
  18. Krasny den přeji,

    ke článku jsem se dostala úplnou náhodou skrz kamarádku,která jej sdilela na své zdi Fb se slovy "a proto s námi spi XXX v posteli"...
    Nezlobte se na me,ale nemyslím si,ze bych byla špatná matka jen proto,ze me miminko spi v jeho pokojicku samo. Jako matka slyším své dítě dýchat,hýbat se,a to ho nemusím mít vyloženě u sebe v posteli., skrz chodbicku,která je naproti od ložnice k dětskému pokoji. Svému dítěti se věnuji na 100% přes den,kdy si s nim hrají, chodím na několika kilometrove procházky denně,nosím v ergonomickem nositku,navštěvuji mateřské centrum apod. Me dítě ma režim,které sk troufám říct,nemá spoustu maminek v mem okolí. V 19:00 koupel,mléko a uleha bez breku do postýlky. Ráno se probouzí s úsměvem na tváři.
    Jen chci tímto vším říct,ze jsou matky,které tohle v praxi nepraktikuji,a přesto maji šťastné dítě - třeba jako ma dcera Stela :).

    Hezky den,
    Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den Markéto,
      článek se zřejmě dotknul nějaké citlivé oblasti.
      Primárně není psaný proto, aby odsuzoval spaní v pokojíčku. Ačkoliv jsem zastáncem společného respektuji jiný životní styl ostatních.
      Článek je míněn jako varování před používáním Estivillovy metody, která zasahuje do psychiky dítěte.

      Pokud Vaše dcerka spí v pokojíčku, dobrovolně bez použití vyplakávacích technik, tak Vám to přeji. Nemusíte se tu obhajovat, každý člověk je individuální a každá maminka s dítětem tvoří unikátní spojení.
      Pokud si tento režim nastavila sama bez drastických zásahů, tak je to skvělé a vy jste šťastná matka.
      Ne každá žena má takové dítě a bohužel spousta lidí se ve stavu beznaděje nebo v nevědomosti pod vlivem zažitých názorů dopustí násilí na svých dětech a s tím souhlasit nemůžu.
      Přeji Vám hezké chvilky s rodinou.
      Lenka

      Vymazat