Moc ukolébavek

Uspávání dětí je disciplína, která dávala zabrat už našim předkům.

Velkými pomocníky jim byly ukolébavky. Jejich zpívání mělo ve spánku ochránit miminko před ohrožením.

Zpívání rytmických textů v kombinaci s houpavým pohybem dokáže miminko dostat do klidového stavu a postupně uspat.

Novorozenci umí velmi dobře rozeznat hlas maminky, který znají už z prenatálního období a ten jim navodí pocit bezpečí a klidu.

Ke kolíbání sloužily samozřejmě kolíbky, ale na dobových fotografiích vidíme i ženy v krojích s dětmi v šátku.

Když miminko spí na hrudi, dostává kromě pocitu jistoty i vjemy o dechové a srdeční frekvenci, které mu pomáhají stabilizovat vlastní tělesné pochody, cítí feromony, které uvolňuje kůže maminky a má zajištěnou správnou termoregulaci.

Zpívání zpevňuje pouto mezi matkou a dítětem a reguluje emoční stav dítěte.

Vytvoření vlastní melodie a textu může pomoci komunikaci s děťátkem, čím bude starší, tím více s vámi bude interagovat a třeba vymyslíte další sloky :-)

Malí novorozenci jsou velmi vnímaví, jejich nervová soustava je připravená učit se a nasávat informace. Je proto důležité dávat si pozor na to, jaká poselství jim sdělujete.

Každá informace se zapisuje do paměti a ukládá do podvědomí, které ovlivňuje naše jednání.

Vzkazy, které předáte miminku, mohou ovlivnit jeho další život. Vycházím ze spousty publikovaných psychoterapií s regresí nebo hypnosou, kdy dospělí lidé našli spouštěč svých problém v raném dětství.

Většina známých ukolébavek je jemných a něžných.

Například:

Spi, miláčku, spi,

zavři očka svý,

dám ti buben a housličky,

nedám tě za svět celičký,

spi miláčku, spi.

nebo

Hajej můj andílku, hajej a spi,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej můj zlatoušku, hajej a spi,

zamhouři maličký očička svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

zamhouři maličký očička svý.

V textu této ukolébavky je poukázáno na potřebu nošení a chování.

Chovejte mě, má matičko,

jako míšeňské jablíčko,

chovejte mě, má matičko,

jako z růže květ.

Jen až vy mě odchováte,

 pak se na mě podíváte,

jak mi bude pěkně slušet bílej kabátek.

Našla jsem ale takové, které mě donutily zamyslet se nad poselstvím.

Halí, belí, koně v zelí

a hříbátka v petrželi.

Halí, belí, kočka v zelí,

a pes v koši, on ji straší.

Kočička se polekala

ven okénkem utíkala.

Halí dítě, kolébu tě,

až mi usneš, odejdu tě.

Do zahrádky, na karlátky,

do doliny, na maliny.

Sdělujeme tím miminku, že až se propadne do spánku, maminka od něj odejde.

Je prokázané, že děti profitují z blízkosti rodičů a některé mají problémy usnout, protože se bojí samoty a opuštění. Děti se často budí, aby zkontrolovaly, jestli je všechno v pořádku a zase klidně spí dál. Pocit bezradnosti a opuštěnosti jim ale v klidném spaní může bránit.

Já jsem tuto sloku změnila, přišlo mi necitlivé zpívat o opuštění, tak jsem nahradila slovo odejdu za obejmu.

Dokážu pochopit pocit žen, jejichž dítě nemůže usnout a ony plánují, co všechno udělají, až miminko zavře oči. Někdy i odběhnutí na záchod může být složité.

Zřejmě autor písničky zažíval podobné problémy.

A co teprve takováto na první pohled veselá písnička:

Kolíbala bába čerta na pařízku dubovým

hajej dadej můj čertíku však já na tě nepovím.

Kolíbala bába čerta na dubovým pařezu,

Hajej dadej můj čertíčku, nebo já ti nařežu.

Chápu, že nespící dítě v kombinaci s unavenými rodiči může být výbušná kombinace a unavenou ženu napadají různé myšlenky, přesto bych takovouto písničku nikdy před dítětem nezpívala.

Děti neusínají špatně, proto aby nás zlobily, ale často proto, že nám chtějí sdělit, jak moc nás milují.

Přeji vám všem klidné noci a příjemné uspávání.

Za historickou fotografii děkuji ženám z FB skupiny Nosíme děti :-)