pondělí 26. prosince 2016

Zimní (ne)spánek




V posledních dnech se na mě začalo obracet více rodičů s informací, že se zhoršil spánek jejich dětí.
Mají problémy s denním spaním, usínají pozdě, jsou podrážděné, neklidné, když už nakonec usnou pozdě odpoledne, tak se budí večer a pak až do půlnoci nemohou usnout. V noci je náročné je znovu zklidnit, navíc už rodiče pozbývají sil.
Nejednalo se o ojedinělé případy, tento popis jsem slyšela nezávisle od různých lidí.
Máte pocit, že se jedná i o Vaše dítě nebo dokonce Vás samotné?


Pojďme se podívat, co ovlivňuje zimní spánek.
V roli je více faktorů.
Zkusme se zeptat sami sebe, jak se nám v tomto období usíná a spí. Můžeme se podívat i do minulosti a uvědomit si, jestli se jedná o opakující se záležitost. Často přijdeme na to, že se jedná o vzorec, který se opakuje v adventním období.
Zimní období je specifické nedostatkem světla, ráno svítá později, stmívá se velmi brzo, děti ve světelné fázi bdí, proto nespí okolo oběda, ale usínají až se soumrakem, aby zachytily alespoň část světelných paprsků.
Když usnou později, rozdělí si spánek na více částí, vrací se k přirozenému dvoufázovému spánku.

My lidé jsme meteosensitivní, děti tuto vlastnost nemají potlačenou, reagují na měnící se počasí a okolní vlivy.
Změny v zimě se týkají nejen množství světla, ale i srážek a teploty, nutí nás pobývat více v domácím prostředí, chybí nám zdravý pohyb na čerstvém vzduchu. Děti nemají možnost vybít si svoji přirozenou energii, doma se nudí. Co si budeme povídat, nejedné ženě (i mě) se nechce oblékat své děti do několika vrstev oblečení, zvlášť když délka oblékání není úměrná délce pobytu venku J
Trávíme více času v autech a uzavřených prostorech.
Nedostatek denního světla zasahuje do nastavení naší hormonální soustavy a vylučování neurotransmiterů, s nedostatkem slunečního záření se snižuje syntéza vitamínu D a toto vše ovlivňuje naši psychiku. Spoust lidí podléhá depresivnímu ladění a celkovému napětí.
Nedostatek denního světla doháníme umělým osvětlením, často bdíme dlouho do noci. Bohužel umělé osvětlení, zejména světlo z obrazovek, LED žárovek (zejména jeho modrá složka) stimuluje nervovou soustavu, nedivte se tedy, že se Vám špatně usíná po hodině strávené u počítače. Nehledě na obsah, který sledujeme.

Hlavně v adventním období podvědomě nasáváme stres a shon, při uspávání myslíme na všechno, co musíme stihnout, přenášíme to na naše děti, které jsou velmi vnímavé. Jsou tím doslova zahlcené.
Můžeme cítit pocity zmaru a beznaděje.
Toto období spojené se zimou a nedostatkem světla nás přímo vybízí k tomu stáhnout se do klidu domova a meditovat, probrat si svoje úzkosti, strachy, vše co vyplývá na povrch. Tlak společnosti je však jiný, kdo z Vás má klidný předvánoční čas?
Cokoliv v nás nesouzní, vyvolává napětí, které nám děti dávají jasně najevo, tím že jsou plačtivé, neklidné až agresivní.
Dalším faktorem je složení stravy, v zimním období ubývá čerstvých potravin, častěji jíme prefabrikovaná jídla ochuzená o základní živiny, ale obohacená o škroby a rafinované cukry.







Jsou nějaká řešení?
Můžete zkusit vstávat dříve, šetrně vzbudit své dítě hlazením, být s ním hodně na čerstvém vzduchu, dát mu možnost pohybu.
Večer omezit sledování TV, počítače, používat tlumenější světla, nebojte se používat svíčky. Na některých přístrojích již existuje filtr modrého světla.
Vyzkoušejte přidat více čerstvých potravin, ideální jsou zelená smoothie, naše nervová soustava v zimě potřebuje kvalitní tuky, já doporučuji čerstvě lisované oleje. Nezapomínejte na doplnění vitamínu D.

Zkuste se zaměřit na snížení míry stresu, rozdělovat důležité a méně důležité, udělat svátky opravdu plné klidu a lásky.
Zamyslet se nad svojí psychikou, strachy, nad tím, jestli se do něčeho zbytečně nenutíme.


Když už toto všechno selže, prostě to berte jako možnost být déle se svými dětmi. Možná si tím vším jen říkají o větší porci našeho naslouchání.
Ano, může to být náročné na time-management, když plánujete některé aktivity na dobu dětského spánku, ze zkušeností ale vím, že většina činností lze dělat společně s našimi nejmenšími. Je to jen o našem vnitřním postoji a překážkách, které si sami sobě klademe.
Děti často trpí nedostatkem naší aktivní pozornosti, dobu jejich nespavosti můžeme využít k naplnění jejich potřeby lásky. Nakonec i my zjistíme, jak to byl příjemný čas, zklidníme se a nebudeme v myšlenkách utíkat do minulosti ani budoucnosti. Budeme s nimi tady a teď v jejich realitě.
Věřte mi, nakonec to není tak složité. Berte to jako šanci zlepšit vztah s dětmi, namísto toho, abyste se s nimi snažili bojovat. Cokoliv vstřícného uděláme pro naše drobečky, vrátí se nám.
Přeji Vám svátky plné lásky.





sobota 17. prosince 2016

Rozhovory o pláči - I. "Doktorka řekla, že je to kolika"




Hezký den Radko, děkuji za Vaši otevřenost a ochotu sdílet svůj příběh s ostatními ženami.
Říkala jste, že jste u prvního dítěte používala Estivillovu metodu.
Co Vás vedlo jejímu použití?
Tuhle metodu jsem praktikovala, protože jsem se bála, že když budu dcerku brát na ruce při každém zaplakání, tak bude rozmazlená a zvykne si na to a bude to vyžadovat pořád.


Jak jste se o této metodě dozvěděla?
Byla jsem prvorodička a všichni "staří a moudří" mi kladli na srdce, že je to tak správně.


Byla jste si jistá, tím co děláte?
Jista jsem si nebyla, ale věřila jsem, že je to tak správně. Bohužel…..


Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?
Cítila jsem se hrozně, měla jsem výčitky, mrzelo mě to vůči dcerce, často jsem plakala za dveřmi když jsem ji poslouchala... Když plakala dlouho, šla jsem za ní, ji pohladit a zkontrolovat jestli je v pořádku. Někdy jsem to nevydržela a vzala ji do náruče.


Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?
Praktikovala jsem to krátce, zhruba do 3.měsíce. To dcera brečela opravdu hodně, třeba 3 až 4 hodiny, hlavně večer, bývalo to v pravidelnou dobu, takže jsem věděla, že je to nějaký problém. Lékařka mi tvrdila, že jsou to prdíky, věřila jsem tomu. Později jsme začaly dojíždět na rehabilitaci, fyzioterapeutka odhalila zablokovaná záda. Nikdy bych už nenechala své dítě plakat, nikdy to není bezdůvodné.


Jak dlouho plakala, než usnula?
Někdy musela plakat až 30 minut než usnula, někdy jsem to nevydržela a brala ji do rukou.


Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?
Myslím, že díky tomu vyplakáváni je na mne dcerka závislá, když mám odejít třeba na nákup a má ji někdo hlídat, tak pláče, vyžaduje hodně chování, je plačtivá, dost se budí v noci, občas má i zlé sny. Je to takový můj "mamánek", asi se bojí, že tu nebudu, když mě bude potřebovat, že tu pro ni nebudu, tak jako v době, když byla miminko.


Použila byste tuto metodu znova?
Vyplakávání o samotě bych už nikdy nepoužila. Teď u druhého dítěte jsem se více informovala, četla a v žádném případě ho nenechávám plakat. Vždyť to malé miminko nezná nic než maminku, její vůni, tlukot srdce, mlíčko. Potřebuje ji, když zapláče, tak čeká, že přijde a přebalí ho, pohladí, pochová, dá mu napít a utěší ho, ochrání před nebezpečím. Nikdy to není bezdůvodné.
Stále si vyčítám, že jsem byla k dcerce nespravedlivá a chovala se tak ošklivě, když mě nejvíc potřebovala, nebyla jsem tu pro ni :( Budu si to vyčítat navždy!


Děkuji za rozhovor!
Doufám, že pomůže dalším ženám najít sílu a nenechat ovlivnit svoji mateřskou intuici názory okolí.
V období po porodu a prvních měsících života miminka jsem velmi zranitelné a potřebujeme citlivou podporu okolí, ne podkopávání mateřských instinktů.
Plakání o samotě je pro dítě stresovou situací, kterou dítě vnímá jako ohrožení života, vteřina je pro dítě celá věčnost.
Následky těchto metod se odráží v psychickém rozpoložení maminky i dítěte.


Pláč miminek v prvních měsících života často souvisí se zpracováním porodního zážitku, zvlášť opakuje - li se každý den. Při vyšetření je možné najít i svalové blokády jako následek porodu. Miminko v tomto období potřebuje naše pochopení a lásku.
Lékaři tento stav bývá bagatelizován na koliku. Včasný psychologický, kineziologický zásah může velmi pomoci. S úspěchem lze použít kraniosakrální terapii.
Já ráda používám Bachovy květové esence na zmírnění následků traumatu.