Rozhovor o pláči - VI. "Dcera má strach ze samoty"

Další díl rozhovorů o pláči demonstruje, jak zažitá separace a vyplakání o samotě v dětství může zasáhnout do vztahů mezi dítětem a rodičem. Je jednoduché zpřetrhat jemnou vazbu, těžší je ji opravit.

Hezký den Julie, děkuji za Váš čas.

Co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Prvních 8 měsíců jsem dcerku uspávala u sebe na prsu, když usnula, jsem ji odnesla do postýlky, kde bez přerušení spala dál. Ale okolo těch 8 měsíců už nebylo tak jednoduché ji přenést bez probuzení. Zároveň doba uspávání mě omezovala, seděla jsem s ní každý večer tak dvě hodiny a už jsem nechtěla. Někde jsem se o této metodě dočetla, přišlo mi to dobrý nápad, tak jsme to zkusili.

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Myslím, že na internetu.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Nějak zvlášť jsem o tom nepřemýšlela. Zkoušela jsem dceru uspávat různě a tohle byla další varianta. Tak jsem ji zkusila.

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Neřešila jsem, jak se cítím. To jsem ještě neuměla. Ano, dokončila.

U jak starého dítěte jste ji použila?

8 měsíců

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Několik dní, pak dcera usínala sama bez breku.

Jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?

Poprvé asi 45 min, třetí den asi 10 min, pak už skoro ne

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Ne

Použila byste tuto metodu znova?

Ne

Ráda bych k tomu něco dodala jako varování pro ostatní maminky. Na svých dalších dvou dcerách už jsem tuto metodu neaplikovala a je to znát. Jsou samostatnější, pohotovější, vyrovnanější. Doteď, v deseti letech, má moje nejstarší dcera psychický blok někde být bez rodiny, a to i u babičky, škole v přírodě, atd.… Myslím si, že je to způsobeno právě metodou uspávání a tím, že šla moc brzy do školky. Proběhlo i nějaké další delší odloučení, které teď s odstupem času vidím jako velmi špatný nápad. Škoda, že před 10 lety nebyl facebook, možná bych se o škodlivosti dozvěděla dřív ...

Netrápím se tím, s dcerou jsme si vše vysvětlily, odpustily. Nechávám jí čas, aby si zažila svůj pocit bezpečí, ale jde to těžko.

Děkuji za otevřenost. 

Váš příběh je příkladem toho, že tato metoda sice funguje, ale má svou daň. 
Děkuji i za dovětek. Před 10 lety bohužel tolik dostupných informací nebylo.

Období 8 měsíců je u spousty dětí zlomové, zhorší se jim spánek a rodiče hledají možnosti zlepšení, přitom to často samo odezní. V této životní fázi probíhá často separační úzkost, dítě se stává mobilnější má více vjemů a jeho nervová soustava rychleji dozrává. Bývá to náročné pro dítě i rodiče a bohužel je rodičům i dnes dáváno přehršel poškozujících doporučení, vyplakání o samotě je jednou z nich.

Rozhovor o pláči - V. "Neviděla jsem jinou možnost"

Dnešní rozhovor se zdá v něčem jiný….člověk by si řekl, vlastně se nic nestalo……

Hezký den Jitko, co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Absolutní vyčerpání poté, co se syn budil každou hodinu. Nepomáhalo spát s ním v posteli, kojit ho neustále, nic, co mne napadalo.

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Muž je z Katalánska, tam je metoda známá.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Ano. Měla jsem pocit, že mi nic jiného nezbývá. Byla jsem poněkud zoufalá. Z nevyspání mi bylo fyzicky špatně. Měla jsem narušený spánek, pak už jsem nemohla usnout.

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Slyšet vlastní dítě plakat není nikdy moc příjemné. Syn ale dlouho neplakal a postupně se zklidnil. Metodu jsme dokončili a syn začal spát lépe.

U jak starého dítěte jste ji použila?

Bertíkovi bylo 8 měsíců.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Tři dny.

Jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?

Asi 15 minut.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Bylo mi ho trochu líto, ale neviděla jsem tehdy jinou možnost. Těžko říct, jak by to bylo jinak.

Použila byste tuto metodu znova?

Nevím. Teď vím o jiných způsobech, které by ke spánku mohly pomoci, které jsem tehdy neznala. Nic se neděje stejně dvakrát za sebou.  

Děkuji Vám za ochotu se podělit se svými zkušenostmi.

Vždyť metoda fungovala. A dítě plakalo jen 15 minut……

Některé děti potřebují před spaním uvolnit emoce a plakat, není dobré jim v tom bránit, ale potřebují mít zpětnou vazbu, že je někdo vnímá a naslouchá jim. Osamocený pláč může být pro dítě stejně zdrcující jako jeho potlačování.

Setkávám se s tím častěji, že je přístup k vyplakávání ovlivněn regionálně. Kupodivu k němu mají kladný přístup jižní země, nejen Španělko, ale i Itálie. Některé přístupy se dědí jako rodinné vzorce a je těžké se jim vzepřít. Často bývají podpořené lékaři a autoritami a ženy nenapadne, že by to mohlo být jinak.

I já se stále setkávám s lékaři, kteří tuto techniku doporučují a na děti, které potřebují kontakt a blízkost se dívají jako na rozmazlené.

Rozhovor o pláči - IV. "Syn hystericky křičel"

Hezký den Aleno, co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Únava a vyčerpání, syn se budil několikrát za noc a nebyl schopen usínat sám, bez kojení.

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Od své švagrové.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Moc ne, když jsem si o tom četla, měla jsem pocit, že je to celkem mírumilovné, že dítě zapláče a já prostě jen chvíli počkám, než k němu přijdu. To, že k němu půjdu, mě uklidňovalo, že to není úplně drsná metoda.

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

V praxi to ale bylo jinak. Neplakal, ale hystericky ječel. Při každém příchodu se mě snažil chytit, když se mě chytil, bylo mi hrozně nepříjemné, že ho mám od sebe odtrhnout. Ale udělala jsem to. Vnímala jsem, že potřebuji vyřešit jeho spánek. Vydrželi jsme to asi hodinu a půl v tomhle režimu, nakonec vyčerpáním usnul.

U jak starého dítěte jste ji použila?

Bylo mu 9 měsíců.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Ne, zkusila jsem to dva dny a třetí jsem to vzdala, cítila jsem, že jdu proti svému přesvědčení i proti svému dítěti.

Jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?

Hodinu a půl první den a druhý asi 45 minut.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Ano, syn se bojí tmy. Je nejistý, potřebuje hodně podpory od nás rodičů. Po prvním roce se u něho objevily také noční děsy a dodnes se v noci budí a bojí se něčeho.

Použila byste tuto metodu znova?

Ne, nikdy. A nikomu bych ji ani nedoporučila. Je to týrání dětí i rodičů. 

Děkuji Vám za ochotu podělit se se svými zážitky.

Usínání bez pomoci děti zvládají až v pozdějším věku. Když jsou malé potřebují naši asistenci s usínáním a také naplnění potřeby kontaktu.

Je to přirozené a normální, že dítě vyžaduje naši pozornost.

Mezi lidmi stále panuje tlak na brzké osamostatnění se. Takový tlak vyvolává v dětech jen psychické potíže.

Buďte se svými dětmi tak dlouho, jak Vás potřebují, ten krátký čas brzo uteče. Vše ostatní počká, vývoj dětí ne.

Kontaktem s dětmi naplníte nejen jejich ale i Vaši potřebu a osamostatnění bude potom jednodušší.

Rozhovor o pláči - III. "Hledala jsem různé metody uspávání"

Děkuji další ženě za rozhovor.

Ne vždy končí použití Estivillovy metody dramatem. Tento příběh ilustruje cestu, kterou se ubírají ženy hledající chvíli odpočinku a metodu, jak uspat neklidné a plačtivé dítě.

Bohužel nejen na internetu, ale i v knihách a dokonce odborných publikacích a doporučeních od lékařů převládají techniky trénování dětí, někdy méně a jindy více násilné.

Dětský pláč bývá považován za něco nevhodného, co se musí brzy utnout a dítě musí být hodné, maminky namísto podpory zažívají pocity nezdaru. 

Téměř všude můžete narazit na doporučení, kdy děti od 6 měsíců musí spát celou noc, ideálně samy v postýlce a bez pomoci dospělého. Tlak na jejich samostatnost je velký a také předčasný.

A tak ve chvilkách volného času hledají informace, které by jim pomohly situaci vyřešit. Stále však převládají doporučení, která vypadají jednoduše a vábivě a  mohou poškodit vztah rodiče a dítěte.

Dobrý den Věro, děkuji za Váš čas. Na úvod se zeptám, co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Byla to určitá bezradnost. Měla jsem hodně uplakané dítě, které trpělo na koliky. Nosila jsem ji i 6-7 hodin v kuse třeba až do 2 h v noci a byla jsem chronicky nevyspaná. Když období kolik skončilo, byla natolik zvyklá na uspávání v náruči, že nebyla schopná usnout v leže a bez mé neustálé přítomnosti. Navíc se v noci stále budila a tato metoda slibovala, že se dítě naučí spát dokonce celou noc v kuse.

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Hledala jsem na internetu různé metody uspávání. Pár jsem jich i vyzkoušela, ale nic nepomáhalo. Narazila jsem přitom i na Estivillovu metodu, která mi ale připadala příliš násilná. Potom jsem se radila s kamarádkou, která měla o pár měsíců starší dítě a ta mi tuto metodu doporučila jako účinnou. Nechala jsem se přesvědčit a šla do toho. 

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Samozřejmě že ne. Nechci, aby to vyznělo jako alibismus, ale na mě se tenkrát dost podepsala spánková deprivace a psychicky jsem na tom nebyla dvakrát dobře. Nebyla jsem schopná tento způsob správně vyhodnotit a toužila jsem pouze po jediném - konečně se vyspat.  Spolehla jsem se tedy na úsudek lidí, kteří už s tím zkušenost mají.

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Asi žádná matka se nemůže cítit dobře, když její dítě dlouho pláče. Samozřejmě to bylo náročné, ale vzdát jsem to nechtěla. Dá se říct, že jsem to nedokončila, protože jsem začala postupně polevovat a pravidla porušovat.  

U jak starého dítěte jste ji použila?

Dceři bylo asi půl roku, když jsem začala metodu praktikovat.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Jsou to už tři roky, takže si všechno nevybavuji, ale určitě to byly týdny.

Jak dlouho dítě plakalo, než usnulo?

Ze začátku to bylo dlouho, možná i hodinu. Ovšem i přes dodržování intervalů, kdy se chodí dítě konejšit, se žádné zlepšení nekonalo. Tak jsem začala intervaly zkracovat a zdržovat se u ní delší dobu než bylo doporučeno, což bylo ovšem v rozporu s pravidly. Nakonec jsem u ní zůstávala než usnula úplně, takže metoda nakonec vzala za své.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Myslím, že ne. Šlo o krátké, přechodné období. Dnes má dcera přes tři roky a máme moc pěkný vztah.

Použila byste tuto metodu znova?

Dnes určitě ne. Byla to chyba, ale když se dívám nazpět, považovala jsem to za jediné východisko. 

Děkuji Vám za rozhovor.

Rozhovor o pláči - II. Kamarádka měla „hodné“ dítě.

Hezký den Magdo, děkuji, za Váš čas a ochotu se podělit o citlivá témata.

Co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Známí mi pořád říkali, jak jejich děti spí krásně sami v pokojíčku, když je tam položí, tak usnou. Že pár dní řvali, ale pak už to bylo absolutně bez pláče, v pohodě…

Kamarádka říkala: „Jen to musíš vydržet, je to těžký, ale vydrž a uvidíš, jak bude krásně usínat sám. Vždyť je to hrozný, jak ho musíš uspávat, to já si sednu k televizi a malá usne sama.“

Tak jsem chtěla, abych si taky mohla sednout a hodit si nohy nahoru… L

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Od kamarádky a z internetu.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Vůbec.

U jak starého dítěte jste ji použila?

Zkusila jsem to dvakrát. Poprvé, když byl synovi asi rok a pak rok a čtvrt (nevím přesně, možná rok a půl…). 

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Stála jsem za dveřmi, brečela taky a občas tam zašla, po čemž následoval ještě větší a horší řev. Po té první zkušenosti jsem volala kamarádce, že jsem to teda zkusila, ale že je to hrozný a ona mi řekla: „Je, ale vydrž, zítra to bude lepší, pak ještě lepší“…Druhý den to možná bylo kratší, ale třetí den spustil, už když jsem ho pokládala do postýlky. Tak jsem nikam nešla a zůstala u něj. Usnul bez řevu. To samé se opakovalo i při dalším pokusu o pár měsíců déle. Jsem moc ráda, že jsem „srab“ a vzdala jsem to. Ale vyčítám si to dodnes.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Pouze několik dní na ty dva pokusy.

Jak dlouho syn plakal, než usnul?

Asi 20 minut, ale byla to věčnost.

Jaký máte vztah s kamarádkou dnes?

Kamarádce jsem říkala, co si o té metodě myslím, vztah máme stále dobrý, nic se nezměnilo, ona sice moc nechápe moje uspávání, nošení miminka v šátku atp., ale respektuje to. Její děti spí obě sami v pokojíčcích ani ne od 2 let, prý to ale s žádným velkým brekem nebylo, ale nevím, jak to přesně probíhalo. Je to její věc.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Je to dost mamánek, ale to byl odmalička, myslím, že tohle na to žádný velký nebo zásadní vliv nemělo. Spíš porod a hodiny po něm.

Porod byl vedený lékaři, s použitím všeho, čemu jsem se v baby friendly nemocnici chtěla vyhnout včetně podání oxytocinu, vynucené polohy na zádech a tlačení na břicho. Po porodu mi dítě odnesli. Potom jsem omdlela, na posteli na pokoji brečela, jak jsem neschopná porodit, že před 200 lety bych umřela já i dítě a oni nás vlastně určitě zachránili.

Dnes už to vše vnímám jinak.

Použila byste tuto metodu znova?

Nikdy, ani kdyby mi za ni chtěli platit!!!!!!

Malý má teď 4 roky, dosud spal se mnou v posteli, což mi vůbec nevadilo, jen okolí to nechápalo a odsuzovalo. Sám si asi před 14 dny rozhodl, že chce do pokojíčku. Říkala jsem manželovi, kterému taky trochu vadilo „Vidíš, není lepší, když tam šel takhle sám, dobrovolně, dozrál k tomu?“

A já jsem k tomu taky dozrála, dokonce mi malý u mě chybí :-)  Je to bez pláče, a když chce, přijde ke mně a rozhodně ho nevyháním. Máme půlroční miminko, nikdy, nikdy na něm nic podobného zkoušet nehodlám, ať si říká kdo chce co chce, do puberty ho v posteli asi mít nebudu J.

Děkuji Vám za rozhovor.

Pozn.: 

Průběh porodu a poporodního období má velký vliv na vztah maminky s dítětem a také zásadně ovlivňuje adaptaci miminka v domácím prostředí, jeho psychiku a kvalitu spánku.

Ve většině případů se setkávám se zbytečnou poporodní separací. Blízkost maminky je přitom pro novorozence důležitá a hojivá.

Jména osob jsou změněná.

Zimní (ne)spánek

V posledních dnech se na mě začalo obracet více rodičů s informací, že se zhoršil spánek jejich dětí.

Mají problémy s denním spaním, usínají pozdě, jsou podrážděné, neklidné, když už nakonec usnou pozdě odpoledne, tak se budí večer a pak až do půlnoci nemohou usnout. V noci je náročné je znovu zklidnit, navíc už rodiče pozbývají sil.

Nejednalo se o ojedinělé případy, tento popis jsem slyšela nezávisle od různých lidí.

Máte pocit, že se jedná i o Vaše dítě nebo dokonce Vás samotné?

Pojďme se podívat, co ovlivňuje zimní spánek.

V roli je více faktorů.

Zkusme se zeptat sami sebe, jak se nám v tomto období usíná a spí. Můžeme se podívat i do minulosti a uvědomit si, jestli se jedná o opakující se záležitost. Často přijdeme na to, že se jedná o vzorec, který se opakuje v adventním období.

Zimní období je specifické nedostatkem světla, ráno svítá později, stmívá se velmi brzo, děti ve světelné fázi bdí, proto nespí okolo oběda, ale usínají až se soumrakem, aby zachytily alespoň část světelných paprsků.

Když usnou později, rozdělí si spánek na více částí, vrací se k přirozenému dvoufázovému spánku.

My lidé jsme meteosensitivní, děti tuto vlastnost nemají potlačenou, reagují na měnící se počasí a okolní vlivy.

Změny v zimě se týkají nejen množství světla, ale i srážek a teploty, nutí nás pobývat více v domácím prostředí, chybí nám zdravý pohyb na čerstvém vzduchu. Děti nemají možnost vybít si svoji přirozenou energii, doma se nudí. Co si budeme povídat, nejedné ženě (i mě) se nechce oblékat své děti do několika vrstev oblečení, zvlášť když délka oblékání není úměrná délce pobytu venku J

Trávíme více času v autech a uzavřených prostorech.

Nedostatek denního světla zasahuje do nastavení naší hormonální soustavy a vylučování neurotransmiterů, s nedostatkem slunečního záření se snižuje syntéza vitamínu D a toto vše ovlivňuje naši psychiku. Spoust lidí podléhá depresivnímu ladění a celkovému napětí.

Nedostatek denního světla doháníme umělým osvětlením, často bdíme dlouho do noci. Bohužel umělé osvětlení, zejména světlo z obrazovek, LED žárovek (zejména jeho modrá složka) stimuluje nervovou soustavu, nedivte se tedy, že se Vám špatně usíná po hodině strávené u počítače. Nehledě na obsah, který sledujeme.

Hlavně v adventním období podvědomě nasáváme stres a shon, při uspávání myslíme na všechno, co musíme stihnout, přenášíme to na naše děti, které jsou velmi vnímavé. Jsou tím doslova zahlcené.

Můžeme cítit pocity zmaru a beznaděje.

Toto období spojené se zimou a nedostatkem světla nás přímo vybízí k tomu stáhnout se do klidu domova a meditovat, probrat si svoje úzkosti, strachy, vše co vyplývá na povrch. Tlak společnosti je však jiný, kdo z Vás má klidný předvánoční čas?

Cokoliv v nás nesouzní, vyvolává napětí, které nám děti dávají jasně najevo, tím že jsou plačtivé, neklidné až agresivní.

Dalším faktorem je složení stravy, v zimním období ubývá čerstvých potravin, častěji jíme prefabrikovaná jídla ochuzená o základní živiny, ale obohacená o škroby a rafinované cukry.

Jsou nějaká řešení?

Můžete zkusit vstávat dříve, šetrně vzbudit své dítě hlazením, být s ním hodně na čerstvém vzduchu, dát mu možnost pohybu.

Večer omezit sledování TV, počítače, používat tlumenější světla, nebojte se používat svíčky. Na některých přístrojích již existuje filtr modrého světla.

Vyzkoušejte přidat více čerstvých potravin, ideální jsou zelená smoothie, naše nervová soustava v zimě potřebuje kvalitní tuky, já doporučuji čerstvě lisované oleje. Nezapomínejte na doplnění vitamínu D.

Zkuste se zaměřit na snížení míry stresu, rozdělovat důležité a méně důležité, udělat svátky opravdu plné klidu a lásky.

Zamyslet se nad svojí psychikou, strachy, nad tím, jestli se do něčeho zbytečně nenutíme.

Když už toto všechno selže, prostě to berte jako možnost být déle se svými dětmi. Možná si tím vším jen říkají o větší porci našeho naslouchání.

Ano, může to být náročné na time-management, když plánujete některé aktivity na dobu dětského spánku, ze zkušeností ale vím, že většina činností lze dělat společně s našimi nejmenšími. Je to jen o našem vnitřním postoji a překážkách, které si sami sobě klademe.

Děti často trpí nedostatkem naší aktivní pozornosti, dobu jejich nespavosti můžeme využít k naplnění jejich potřeby lásky. Nakonec i my zjistíme, jak to byl příjemný čas, zklidníme se a nebudeme v myšlenkách utíkat do minulosti ani budoucnosti. Budeme s nimi tady a teď v jejich realitě.

Věřte mi, nakonec to není tak složité. Berte to jako šanci zlepšit vztah s dětmi, namísto toho, abyste se s nimi snažili bojovat. Cokoliv vstřícného uděláme pro naše drobečky, vrátí se nám.

Přeji Vám svátky plné lásky.

Rozhovory o pláči - I. "Doktorka řekla, že je to kolika"

Hezký den Radko, děkuji za Vaši otevřenost a ochotu sdílet svůj příběh s ostatními ženami.

Říkala jste, že jste u prvního dítěte používala Estivillovu metodu.

Co Vás vedlo jejímu použití?

Tuhle metodu jsem praktikovala, protože jsem se bála, že když budu dcerku brát na ruce při každém zaplakání, tak bude rozmazlená a zvykne si na to a bude to vyžadovat pořád.

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Byla jsem prvorodička a všichni "staří a moudří" mi kladli na srdce, že je to tak správně.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Jista jsem si nebyla, ale věřila jsem, že je to tak správně. Bohužel…..

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Cítila jsem se hrozně, měla jsem výčitky, mrzelo mě to vůči dcerce, často jsem plakala za dveřmi když jsem ji poslouchala... Když plakala dlouho, šla jsem za ní, ji pohladit a zkontrolovat jestli je v pořádku. Někdy jsem to nevydržela a vzala ji do náruče.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Praktikovala jsem to krátce, zhruba do 3.měsíce. To dcera brečela opravdu hodně, třeba 3 až 4 hodiny, hlavně večer, bývalo to v pravidelnou dobu, takže jsem věděla, že je to nějaký problém. Lékařka mi tvrdila, že jsou to prdíky, věřila jsem tomu. Později jsme začaly dojíždět na rehabilitaci, fyzioterapeutka odhalila zablokovaná záda. Nikdy bych už nenechala své dítě plakat, nikdy to není bezdůvodné.

Jak dlouho plakala, než usnula?

Někdy musela plakat až 30 minut než usnula, někdy jsem to nevydržela a brala ji do rukou.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Myslím, že díky tomu vyplakáváni je na mne dcerka závislá, když mám odejít třeba na nákup a má ji někdo hlídat, tak pláče, vyžaduje hodně chování, je plačtivá, dost se budí v noci, občas má i zlé sny. Je to takový můj "mamánek", asi se bojí, že tu nebudu, když mě bude potřebovat, že tu pro ni nebudu, tak jako v době, když byla miminko.

Použila byste tuto metodu znova?

Vyplakávání o samotě bych už nikdy nepoužila. Teď u druhého dítěte jsem se více informovala, četla a v žádném případě ho nenechávám plakat. Vždyť to malé miminko nezná nic než maminku, její vůni, tlukot srdce, mlíčko. Potřebuje ji, když zapláče, tak čeká, že přijde a přebalí ho, pohladí, pochová, dá mu napít a utěší ho, ochrání před nebezpečím. Nikdy to není bezdůvodné.

Stále si vyčítám, že jsem byla k dcerce nespravedlivá a chovala se tak ošklivě, když mě nejvíc potřebovala, nebyla jsem tu pro ni :( Budu si to vyčítat navždy!

Děkuji za rozhovor!

Doufám, že pomůže dalším ženám najít sílu a nenechat ovlivnit svoji mateřskou intuici názory okolí.

V období po porodu a prvních měsících života miminka jsem velmi zranitelné a potřebujeme citlivou podporu okolí, ne podkopávání mateřských instinktů.

Plakání o samotě je pro dítě stresovou situací, kterou dítě vnímá jako ohrožení života, vteřina je pro dítě celá věčnost.

Následky těchto metod se odráží v psychickém rozpoložení maminky i dítěte.


Pláč miminek v prvních měsících života často souvisí se zpracováním porodního zážitku, zvlášť opakuje - li se každý den. Při vyšetření je možné najít i svalové blokády jako následek porodu. Miminko v tomto období potřebuje naše pochopení a lásku.
Lékaři tento stav bývá bagatelizován na koliku. Včasný psychologický, kineziologický zásah může velmi pomoci. S úspěchem lze použít kraniosakrální terapii.
Já ráda používám Bachovy květové esence na zmírnění následků traumatu.

Vzkaz od syna

Občas špatně spávám, jsou to pozůstatky bezesných nocí z minulosti.

Hlavně okolo úplňku se mi hlava plní nedořešenými věcmi, které chtějí zrovna ten den z hlavy ven.

Při posledním úplňku jsem šla spát a nadzvedla polštář.

Ležel tak kaštan, se kterým si hrál můj syn. Občas v posteli nacházím různé věci :-)

Hlavou mi proběhlo: „Ten jsem tady nechal mami pro Tebe“.

Malý v klidu oddychoval vedle mě.

Vzala jsem kaštan do ruky a ucítila příjemnou hřejivou energii, všude zavládl klid a já usnula.

Když se syn probudil na kojení, stále jsem měla kaštan v ruce.

Děti jsou úžasně intuitivní a často ví, spíše cítí více než my. Když otevřeme naše srdce a dáme spát naše ego, naučíme se od nich spoustu věcí.

Vždy jsme je jako malí sbírali a nechávali si je v pokojíku.

Proč jen jako dospělí tak zapomínáme a musí nás k tomu vrátit až naše ratolesti?

Na to se mi vybavil nedávný zážitek z návštěvy kostela ….. paní s nadpozemsky zrzavými vlasy k nám přišla a synovi vtiskla do ruky kaštan.

Když jsme vyšli z kostela ven, na zemi se k nám přikutálel další.

Díky tomuto zážitku jsem začala pátrat dále.

Kaštany jsou odedávna symbolem života, lásky, plodnosti, hojnosti a vitality.

Proto se sbíraly a dávaly pod polštář pro jejich schopnost odnímat negativní energii. Po seschnutí se doporučuje je vyměnit.

Jejich léčivé účinky propagovala už ve 12. století Hildegarda z Bindenu, která byla nejen řádová sestra, ale i magistra a zajímala se o botaniku. Vyzdvihovala schopnost kaštanů prodlužovat život. 

Pozitivního vlivu kaštanu na spánek lze využít také v Bachově květinové terapii.

Přeji Vám krásné a magické zážitky s vašimi dětmi a příjemný podzimní čas.

Moc ukolébavek

Uspávání dětí je disciplína, která dávala zabrat už našim předkům.

Velkými pomocníky jim byly ukolébavky. Jejich zpívání mělo ve spánku ochránit miminko před ohrožením.

Zpívání rytmických textů v kombinaci s houpavým pohybem dokáže miminko dostat do klidového stavu a postupně uspat.

Novorozenci umí velmi dobře rozeznat hlas maminky, který znají už z prenatálního období a ten jim navodí pocit bezpečí a klidu.

Ke kolíbání sloužily samozřejmě kolíbky, ale na dobových fotografiích vidíme i ženy v krojích s dětmi v šátku.

Když miminko spí na hrudi, dostává kromě pocitu jistoty i vjemy o dechové a srdeční frekvenci, které mu pomáhají stabilizovat vlastní tělesné pochody, cítí feromony, které uvolňuje kůže maminky a má zajištěnou správnou termoregulaci.

Zpívání zpevňuje pouto mezi matkou a dítětem a reguluje emoční stav dítěte.

Vytvoření vlastní melodie a textu může pomoci komunikaci s děťátkem, čím bude starší, tím více s vámi bude interagovat a třeba vymyslíte další sloky :-)

Malí novorozenci jsou velmi vnímaví, jejich nervová soustava je připravená učit se a nasávat informace. Je proto důležité dávat si pozor na to, jaká poselství jim sdělujete.

Každá informace se zapisuje do paměti a ukládá do podvědomí, které ovlivňuje naše jednání.

Vzkazy, které předáte miminku, mohou ovlivnit jeho další život. Vycházím ze spousty publikovaných psychoterapií s regresí nebo hypnosou, kdy dospělí lidé našli spouštěč svých problém v raném dětství.

Většina známých ukolébavek je jemných a něžných.

Například:

Spi, miláčku, spi,

zavři očka svý,

dám ti buben a housličky,

nedám tě za svět celičký,

spi miláčku, spi.

nebo

Hajej můj andílku, hajej a spi,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej můj zlatoušku, hajej a spi,

zamhouři maličký očička svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

zamhouři maličký očička svý.

V textu této ukolébavky je poukázáno na potřebu nošení a chování.

Chovejte mě, má matičko,

jako míšeňské jablíčko,

chovejte mě, má matičko,

jako z růže květ.

Jen až vy mě odchováte,

 pak se na mě podíváte,

jak mi bude pěkně slušet bílej kabátek.

Našla jsem ale takové, které mě donutily zamyslet se nad poselstvím.

Halí, belí, koně v zelí

a hříbátka v petrželi.

Halí, belí, kočka v zelí,

a pes v koši, on ji straší.

Kočička se polekala

ven okénkem utíkala.

Halí dítě, kolébu tě,

až mi usneš, odejdu tě.

Do zahrádky, na karlátky,

do doliny, na maliny.

Sdělujeme tím miminku, že až se propadne do spánku, maminka od něj odejde.

Je prokázané, že děti profitují z blízkosti rodičů a některé mají problémy usnout, protože se bojí samoty a opuštění. Děti se často budí, aby zkontrolovaly, jestli je všechno v pořádku a zase klidně spí dál. Pocit bezradnosti a opuštěnosti jim ale v klidném spaní může bránit.

Já jsem tuto sloku změnila, přišlo mi necitlivé zpívat o opuštění, tak jsem nahradila slovo odejdu za obejmu.

Dokážu pochopit pocit žen, jejichž dítě nemůže usnout a ony plánují, co všechno udělají, až miminko zavře oči. Někdy i odběhnutí na záchod může být složité.

Zřejmě autor písničky zažíval podobné problémy.

A co teprve takováto na první pohled veselá písnička:

Kolíbala bába čerta na pařízku dubovým

hajej dadej můj čertíku však já na tě nepovím.

Kolíbala bába čerta na dubovým pařezu,

Hajej dadej můj čertíčku, nebo já ti nařežu.

Chápu, že nespící dítě v kombinaci s unavenými rodiči může být výbušná kombinace a unavenou ženu napadají různé myšlenky, přesto bych takovouto písničku nikdy před dítětem nezpívala.

Děti neusínají špatně, proto aby nás zlobily, ale často proto, že nám chtějí sdělit, jak moc nás milují.

Přeji vám všem klidné noci a příjemné uspávání.

Za historickou fotografii děkuji ženám z FB skupiny Nosíme děti :-)

Z jiného úhlu pohledu

Představte si….

…..že ležíte o samotě v tmavé místnosti, bez možnosti pohybu, jste odkázaní na pomoc druhých, nemůžete se sami nakrmit ani dojít na toaletu.

Je vám možná zima, možná máte žízeň nebo hlad, ležíte v mokru nebo je cítíte smutek a rádi byste s někým promluvili nebo někoho objali.

Možná jste se probudili, ze špatného snu.

Nemůžete mluvit, jediný zvuk, který vydáte je křik a pláč.

Myslíte si, že popisuji situaci z léčebny dlouhodobě nemocných?

Tak pojďme dál.

Za dveřmi vidíte pohyb osob, dohadují se:

„Ne ještě ho chvilku nech, třeba usne“

„To zvládne“

„Musí se naučit spát o samotě“

„Nechoď tam, nebo ho rozmazlíš, zvykne si na to!“

„Aha, asi mě tady nechají“, říkáte si. Zkoušíte to znovu a znovu, popadá Vás panika, srdce buší a špatně se Vám dýchá, jsou přeci jen tak kousek, stačilo by otevřít dveře a nakouknout….

Usínáte vyčerpáním a zdáli jen slyšíte: „Už nekřičí, vidíš, je v pohodě, jen to zkoušel“.

Ráno se probudíte s divnou pachutí na jazyku, víte, že se něco stalo, ale okolí se usmívá a pokyvuje na Vás hlavou, jak jste šikovní.

Ano popisuji situaci z dětských pokojíčků.

Hlavou Vám běží: provedli mi něco nehezkého, ale musí mě mít rádi, možná je chyba ve mně.

Radši příště nebudu křičet nebo se na mě budou zlobit.

A tak se ten prožitek ve vás ukládá a dlouho může spát, dokud ho něco nevynese na povrch.

Možná je něco takového ukryté i ve Vašem podvědomí, možná vás učili, že jedině tak je to správně, dítě má spát samo ve své postýlce a od určitého věku nemá nárok se v noci budit.

Nikdy prosím nenechávejte plakat své miminko o samotě.

Miminko, které je odtržené od maminky pociťuje masivní úzkost, téměř jako by se setkalo se smrtí, jelikož je na ní zcela závislé a bez ní by opravdu zemřelo. 

Tato úzkost se zapíše do jeho limbického systému a bude ho provázet celý život.

Ovlivní jeho výběr partnerů, tendenci k závislostem, schopnost čelit nepříjemným věcem a celkové sebevědomí.

Věděli jste že…..?

-          Pro miminka je pláč formou komunikace? Nechtějí Vás manipulovat ani vyvolat nepříjemné pocity

-          Pokud ve Vás pláč miminka vyvolává paniku, možná si rozpomínáte na vaše rané dětství

-          Pláč je pro miminka formou vypořádání se se stresem

-          Po nepříjemném zážitku miminka v slzách vyplavují stresový hormon, který můžeme detekovat i několik dní poté

-          Malé děti se v noci budí a je to zcela přirozené a v určitých případech dokonce žádoucí. Kontakt, mazlení a společné spaní vaše dítě nerozmazlí, naopak jsou důležité pro jeho fyzické zdraví a prospívání

Nedělejme našim dětem nic, co by se nám samotným nelíbilo, milujme je, tak jak oni milují nás.