Rozhovor o pláči - II. Kamarádka měla „hodné“ dítě.

Hezký den Magdo, děkuji, za Váš čas a ochotu se podělit o citlivá témata.

Co Vás vedlo k použití Estivillovy metody?

Známí mi pořád říkali, jak jejich děti spí krásně sami v pokojíčku, když je tam položí, tak usnou. Že pár dní řvali, ale pak už to bylo absolutně bez pláče, v pohodě…

Kamarádka říkala: „Jen to musíš vydržet, je to těžký, ale vydrž a uvidíš, jak bude krásně usínat sám. Vždyť je to hrozný, jak ho musíš uspávat, to já si sednu k televizi a malá usne sama.“

Tak jsem chtěla, abych si taky mohla sednout a hodit si nohy nahoru… L

Jak jste se o této metodě dozvěděla?

Od kamarádky a z internetu.

Byla jste si jistá, tím co děláte?

Vůbec.

U jak starého dítěte jste ji použila?

Zkusila jsem to dvakrát. Poprvé, když byl synovi asi rok a pak rok a čtvrt (nevím přesně, možná rok a půl…). 

Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?

Stála jsem za dveřmi, brečela taky a občas tam zašla, po čemž následoval ještě větší a horší řev. Po té první zkušenosti jsem volala kamarádce, že jsem to teda zkusila, ale že je to hrozný a ona mi řekla: „Je, ale vydrž, zítra to bude lepší, pak ještě lepší“…Druhý den to možná bylo kratší, ale třetí den spustil, už když jsem ho pokládala do postýlky. Tak jsem nikam nešla a zůstala u něj. Usnul bez řevu. To samé se opakovalo i při dalším pokusu o pár měsíců déle. Jsem moc ráda, že jsem „srab“ a vzdala jsem to. Ale vyčítám si to dodnes.

Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?

Pouze několik dní na ty dva pokusy.

Jak dlouho syn plakal, než usnul?

Asi 20 minut, ale byla to věčnost.

Jaký máte vztah s kamarádkou dnes?

Kamarádce jsem říkala, co si o té metodě myslím, vztah máme stále dobrý, nic se nezměnilo, ona sice moc nechápe moje uspávání, nošení miminka v šátku atp., ale respektuje to. Její děti spí obě sami v pokojíčcích ani ne od 2 let, prý to ale s žádným velkým brekem nebylo, ale nevím, jak to přesně probíhalo. Je to její věc.

Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?

Je to dost mamánek, ale to byl odmalička, myslím, že tohle na to žádný velký nebo zásadní vliv nemělo. Spíš porod a hodiny po něm.

Porod byl vedený lékaři, s použitím všeho, čemu jsem se v baby friendly nemocnici chtěla vyhnout včetně podání oxytocinu, vynucené polohy na zádech a tlačení na břicho. Po porodu mi dítě odnesli. Potom jsem omdlela, na posteli na pokoji brečela, jak jsem neschopná porodit, že před 200 lety bych umřela já i dítě a oni nás vlastně určitě zachránili.

Dnes už to vše vnímám jinak.

Použila byste tuto metodu znova?

Nikdy, ani kdyby mi za ni chtěli platit!!!!!!

Malý má teď 4 roky, dosud spal se mnou v posteli, což mi vůbec nevadilo, jen okolí to nechápalo a odsuzovalo. Sám si asi před 14 dny rozhodl, že chce do pokojíčku. Říkala jsem manželovi, kterému taky trochu vadilo „Vidíš, není lepší, když tam šel takhle sám, dobrovolně, dozrál k tomu?“

A já jsem k tomu taky dozrála, dokonce mi malý u mě chybí :-)  Je to bez pláče, a když chce, přijde ke mně a rozhodně ho nevyháním. Máme půlroční miminko, nikdy, nikdy na něm nic podobného zkoušet nehodlám, ať si říká kdo chce co chce, do puberty ho v posteli asi mít nebudu J.

Děkuji Vám za rozhovor.

Pozn.: 

Průběh porodu a poporodního období má velký vliv na vztah maminky s dítětem a také zásadně ovlivňuje adaptaci miminka v domácím prostředí, jeho psychiku a kvalitu spánku.

Ve většině případů se setkávám se zbytečnou poporodní separací. Blízkost maminky je přitom pro novorozence důležitá a hojivá.

Jména osob jsou změněná.