Nosící maminky si občas stěžují, že se jich lidé ptají na
spoustu věcí a ne vždy je to myšleno pozitivně.
My bydlíme na vesnici nedaleko Brna a naštěstí jsem se
s odmítajícím přístupem nesetkala.
Možná je to tím, že se tady všichni lidé zdraví,
v neděli kostel nebývá prázdný a lidé často pracují na poli a váží si
půdy.
Babičky se při pohledu na miminko rozněžní a vzpomínají na
svoje děti, zaměstnankyně pošty se na malého vždy usmívají a lidé mi otvírají
dveře v obchodě.
Paradoxně, když srovnám cestu s kočárkem, lidé jsou
k šátku mnohem vstřícnější.
Přesto i mě se ptají na spoustu otázek, z nichž některé
se opakují a některé mi přijdou úsměvné.
1) Proč si nevezmete kočár, když máte tolik tašek?
Tašky si hodím přes rameno a mám volné ruce. Můžu se najíst,
napít, ukazovat na věci okolo, aniž bych musela zastavovat. Kočárek mi obě ruce
plně zaměstná. Zastavovat kvůli všemu mi přišlo unavující, nehledě na to, že
jsem měla miminko se sensorem pohybu a každé zastavení ho probouzelo ze spánku.
S nosítkem se protáhnu i mezi regály v obchodě,
široký kočárek jsem musela nechávat před obchodem, což opět znamenalo probuzení
dítěte a pláč. A protože vím, jaký stres to pro malé miminko je, snažila jsem
se takovým situacím vyhnout. Nosítko pro mě znamená možnost jít v klidu na
nákup.
Jediné situace, kdy je kočárek potřeba jsou návštěva lékaře
a nákup oblečení. Vyšetření na
gynekologii si s dítětem na břiše nedokážu představit. Ano, kdysi bylo v tom
samé břiše, ale tehdy ještě nebylo tak pohyblivé.
Vraťme se k těm taškám, i kdybych si mohla něco odložit
do kočárku, zádrhel nastane v momentu, kdy potřebuju vyndat dítě, nákup a
jít s tím do 2. patra, v tu chvíli bych chtěla být chobotnicí.
Navíc se spící dítě z nosítka dá položit přímo do
postele a neprobudit.
2) A
nebojíte se, že zmoknete?
Tato otázka mě dnes zarazila hned několikrát.
Když se chystá déšť, dám co do tašky vynález zvaný deštník. Nemusím obalovat kočárek do fólie, přes
kterou není vidět. Naopak představa kočárku
v jedné ruce, deštníku v druhé by mě odradila kamkoliv jezdit. Jako
nosící se lépe vyhýbám autům najíždějícím do kaluží.
Dnes jsem si opět ověřila, že kombinace nosítko + deštník je
nejlepší volba i pro cestu autem do města. Prostě si sednete na zadní sedadlo,
dítě přehodíte do nosítka, vezmete deštník a z auta už vystupujete suchou
nohou jako popová hvězda. Jen ti
fotografové se někam ztratili.
3) A
nebolí vás záda?
Ne nebolí. Záda mě bolela, když jsem musela několikrát nést
kočárek v ruce nebo s ním manipulovat v terénu. Takové
poponesení pár schodů do místa bez nájezdu mi zatížil záda a břišní svaly
mnohem více. Když je šátek dobře navázaný, váha se rovnoměrně rozloží a tělo se
naopak vyrovná.
4) Je
mu tam dobře, když je takový zmáčknutý?
Je mu tam skvěle, proto mi položil hlavu na prsa a spokojeně
oddychuje :-)
5) Nevypadne
Vám z té bundy?
Ne drží se mě jako klíště :-)
Tuto otázku jsem slýchala celou zimu. Tak snad si místní neříkali nic o spartánské
výchově.
A na jaké otázky ohledně nošení jste odpovídaly vy?
Me se nikdo na nic neptal... Ani kdyz jsem mela na zadech dite a pred sebou tlacila kocar po dvou kolech s tretim upadlym:-)
OdpovědětVymazatHm, to je ta situace, kdy se lidé tváří, že tam nejsou, že pomůžou ti ostatní. Tak jako mě vždycky požádaly ženy o pomoc s kočárkem na plném nástupišti. I z toho důvodu nosím, vtěsnám se i do namáčklé tramvaje a lidé mě pouštějí sednout.
OdpovědětVymazat