sobota 17. prosince 2016

Rozhovory o pláči - I. "Doktorka řekla, že je to kolika"




Hezký den Radko, děkuji za Vaši otevřenost a ochotu sdílet svůj příběh s ostatními ženami.
Říkala jste, že jste u prvního dítěte používala Estivillovu metodu.
Co Vás vedlo jejímu použití?
Tuhle metodu jsem praktikovala, protože jsem se bála, že když budu dcerku brát na ruce při každém zaplakání, tak bude rozmazlená a zvykne si na to a bude to vyžadovat pořád.


Jak jste se o této metodě dozvěděla?
Byla jsem prvorodička a všichni "staří a moudří" mi kladli na srdce, že je to tak správně.


Byla jste si jistá, tím co děláte?
Jista jsem si nebyla, ale věřila jsem, že je to tak správně. Bohužel…..


Jak jste se v průběhu cítila? Dokončila jste to?
Cítila jsem se hrozně, měla jsem výčitky, mrzelo mě to vůči dcerce, často jsem plakala za dveřmi když jsem ji poslouchala... Když plakala dlouho, šla jsem za ní, ji pohladit a zkontrolovat jestli je v pořádku. Někdy jsem to nevydržela a vzala ji do náruče.


Jak jste to celkově dlouho praktikovala? Dny, týdny?
Praktikovala jsem to krátce, zhruba do 3.měsíce. To dcera brečela opravdu hodně, třeba 3 až 4 hodiny, hlavně večer, bývalo to v pravidelnou dobu, takže jsem věděla, že je to nějaký problém. Lékařka mi tvrdila, že jsou to prdíky, věřila jsem tomu. Později jsme začaly dojíždět na rehabilitaci, fyzioterapeutka odhalila zablokovaná záda. Nikdy bych už nenechala své dítě plakat, nikdy to není bezdůvodné.


Jak dlouho plakala, než usnula?
Někdy musela plakat až 30 minut než usnula, někdy jsem to nevydržela a brala ji do rukou.


Ovlivnilo to nějak Váš vztah s dítětem?
Myslím, že díky tomu vyplakáváni je na mne dcerka závislá, když mám odejít třeba na nákup a má ji někdo hlídat, tak pláče, vyžaduje hodně chování, je plačtivá, dost se budí v noci, občas má i zlé sny. Je to takový můj "mamánek", asi se bojí, že tu nebudu, když mě bude potřebovat, že tu pro ni nebudu, tak jako v době, když byla miminko.


Použila byste tuto metodu znova?
Vyplakávání o samotě bych už nikdy nepoužila. Teď u druhého dítěte jsem se více informovala, četla a v žádném případě ho nenechávám plakat. Vždyť to malé miminko nezná nic než maminku, její vůni, tlukot srdce, mlíčko. Potřebuje ji, když zapláče, tak čeká, že přijde a přebalí ho, pohladí, pochová, dá mu napít a utěší ho, ochrání před nebezpečím. Nikdy to není bezdůvodné.
Stále si vyčítám, že jsem byla k dcerce nespravedlivá a chovala se tak ošklivě, když mě nejvíc potřebovala, nebyla jsem tu pro ni :( Budu si to vyčítat navždy!


Děkuji za rozhovor!
Doufám, že pomůže dalším ženám najít sílu a nenechat ovlivnit svoji mateřskou intuici názory okolí.
V období po porodu a prvních měsících života miminka jsem velmi zranitelné a potřebujeme citlivou podporu okolí, ne podkopávání mateřských instinktů.
Plakání o samotě je pro dítě stresovou situací, kterou dítě vnímá jako ohrožení života, vteřina je pro dítě celá věčnost.
Následky těchto metod se odráží v psychickém rozpoložení maminky i dítěte.


Pláč miminek v prvních měsících života často souvisí se zpracováním porodního zážitku, zvlášť opakuje - li se každý den. Při vyšetření je možné najít i svalové blokády jako následek porodu. Miminko v tomto období potřebuje naše pochopení a lásku.
Lékaři tento stav bývá bagatelizován na koliku. Včasný psychologický, kineziologický zásah může velmi pomoci. S úspěchem lze použít kraniosakrální terapii.
Já ráda používám Bachovy květové esence na zmírnění následků traumatu.




7 komentářů:

  1. Dobry den,

    Nechci se zastavat metody vyplakani na dobrou noc a aplikovat ji nehodlam, ale chapu, ze pod tlakem okoli k ni matka svoli.
    -
    Jen z toho co vim o Estivillove metode ja, tak se dana maminka nedrzela nekolik zakladnich principu - dite starsi 6 mesicu, ktere je schopno lepe chapat situaci, ktere je ZDRAVE, tzn v noci jej netrapi nic krome neschopnosti samostatne usnout. A hlavne maminka, ktera chce tuto metodu aplikovat a hlavne dodrzovat.
    Je mi lito, ze si maminka pokazila vztah s dcerou a mozna i jeji zdravi, ale nesvadela bych to apriori na Estevilla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den. Estevillova metoda se v různých obměnách a formách doporučuje v odborné literatuře, maminky ji slyší z úst odborníků. Viděla jsem dokonce doporučení aplikovat ji na novorozence. V 6 měsících dítě nechápe tuto sitauci, nechápe proč ho maminka nevezme k sobě, opakování vede jen k rezignaci dítěte a poškození tak vzácného vztahu s maminkou. Představa, že v 6 měsících musí dítě spát celou noc a dokonce samo je zrůdná. Děti se budí ještě dlouho, ano mi dospělí nespíme celou noc. Představte si, že by toto někdo aplikoval na Vás, kdybyste v noci nespala a volala o pomoc.

      Každé dítě má někdy stavy, že ho v noci něco trápí, každé potřebuje maminku. Tlak na ženy v naší společnosti je velký a dokud budou dostávat takovéto rady, bude tu mezi námi spousta deprivovaných dětí.
      Namísto podpory vztahu a kojení, společného spaní jsou stále ženy strašeny závislostí dítěte, nuceny dávat umělé mléko a dudlík, aby si náhodou nezvyklo na maminku.
      Žádný jiný savec kromě člověka se takto nechová!
      DÍTĚ, KTERÉ SE V NOCI BUDÍ A K USNUTÍ POTŘEBUJE MAMINKU, NENÍ POROUCHANÉ, ALE ZDRAVÉ!

      Vymazat
    2. Krásně napsáno. Byla jsem divná, chodila jsem a nosila, hladila, zpívala a šeptala do ouška. Nemlituji. V šátku a u mne v posteli usínali krásně.

      Vymazat
  2. Já bych to na Estvila teda svedla a klidně. Je to nebezpečná a nepřirozená metoda, pravidla nepravidla, prostě z principu je špatná. Stresuje jak dítě, tak matku. Přesto má stále mnoho zastánců, i když se díkybohu doba mění a nové poznatky přinášejí starou moudrost - dítě patří k matce, pláč není projevem rozmazlenosti, ale projevem potřeby dítěte, kterou je třeba utišit.

    OdpovědětVymazat
  3. Toto jsem nepraktikovala po narozeni dcery, meli jsme problemy s kojenim a tedy ve 2m byla na UM, usinali jsme spolu v posteli a pak byla prenasena do postylky (upozurnuji! nevzbudila se) a nekdy jsme spali spolu az do rana. V noci, kdyz si zabrecela vstala jsem, spala ve vlastnim pokoji a spalo se ji lepe nez s nami. Ted je dceri pres rok, ikdyz mame uspavaci ritual (polozime do postylky a odchazime), tak se nekdy stane, ze nefunguje, zkusime EM - po vybreceni nechame maximalne 30 minut vzhuru a pak jde zase spat a usne a spi do rana - nesmi nas tedy trapit zuby, ryma, jine onemocneni. Jeste predtim nez chtela usinat sama v postylce, usinali jsme spolu, tim ze lezela zady ke me, ikdyz se ji chtelo spat nedokazala usnout a tak jsem ji drzela ruce a nohy, porvala si a pak behem sekundy usla az do rana. Pouzivame sate, nositko, jen tak na ruce noseni, ale nekdy to nezabere a potrebuje doopravdy utahat revem.
    Otazka zni spise jak EM ma fungovat a jak je jeji presne zneni? Zalezi na rodicich jak si to vysvetli a jak to budou provozovat, jestli nechaji brecet dite 2 hodiny a nebo 10 minut, bude to kazdy den, pri kazdem spani nebo jen obcas, kdyz je dite unavene, ale nedokaze usnout a potrebuje dovybit tu energii, ktera jeste prebyva a brani k usnuti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děti nepotřebují "utahat řevem" ale dostat ze sebe emoce, aby mohly klidně spát, jejich emoce ale musí být pochopeny a vnímány rodičem, potřebují tedy naši přítomnost. pokud pláčou o samotě, je to pro ně stresující. Souhlasím,že někdy před spánkem je potřeba plakat, ale záleží na okolnostech pláče.
      Estivillova metoda má více variant, ale ani jedna není vhodná, už se z toho stala téměř lidová moudrost a šíří se to jako lavina.
      Hlavní myšlenkou je naučit dítě spát celou noc a usínat O SAMOTĚ, rodiče o něj odchází, přijdou jen podle jejich uvážení nebo dle rozpisu, ne podle potřeb dítěte. Jenže dítě není stroj, ani my dospělí nejsme, jen často máme potlačené pocity.

      Pokud dcera plakala vedle Vás, tak jste jí pomohla uvolnit emoce, s tím držením končetin si nejsem jistá, některé děti vítají pocit jistoty zavinutím, pro jiné je to další forma stresu, to jste ale asi zvážila podle osobnosti vašeho miminka.

      Děkuji za Vaši reakci.

      Vymazat
  4. Uff.... Narazila jsem na Váš blog úplnou náhodou. Když se mi narodila dcera, nyní 6-ti letá, byla jsem mladou maminkou a žila u svých rodičů. I u nás se praktikovalo "Nech jí vybrečet, ona se unaví a usne". Mě to rvalo srdce , ale poslechla jsem svoji mamku. Musela jsem velmi brzy po porodu nastoupit do práce a je pravda, že je malá na mě hodně závislá. Přikládala jsem to brzkého odloučení ale teď vím, že nejen to odloučení mělo za následek toho, že je malá lehce nevyrovnaná a strašně se bojí a snad úplně všeho!

    OdpovědětVymazat